Taková normální přírodní zahrada

PŘÍRODNÍ ZAHRADA. Máte ji taky? Jestli ve svém prostoru fungujete bez rašeliny, bez umělých hnojiv a bez pesticidů tak splňuje tři základní kritéria pro zařazení do oficiálního seznamu přírodě blízkých zahrad.

Mé pojetí zahrad je o přirozenosti, o lásce k přírodě, o respektu k sobě jako tvůrci, o ohleduplnosti k rostlinám i živočichům, o úctě k půdě a o vděčnosti za tvořivou sílu vesmíru. Mám své vnitřní hodnoty, své vnitřní kontrolky, které mi ukazují, co je v pořádku a kam mně to prostě nepustí.

Kupodivu to moje vnitřní vedení je v souladu s tím, co doporučují odborníci ze spolku PŘÍRODNÍ ZAHRADA, z.s. Věřím, že tuhle schopnost, tu vnitřní moudrost v sobě máte i vy. Máme ji všichni. Jenom někdy je ztracená pod nánosy návyků moderní doby.

„Už jako malá holka jsem běhala po lukách a lesích a propojovala se se silou a moudrostí přírody. Schopnost nacítění se na Zemi mi byla dána a je pro mne lehké vnímat, co je přínosné, má smysl a co ne.“

Nápověda pro přírodní zahradu

Přesto práci spolků zabývajícími se šířením osvěty o přírodním zahradničení velmi oceňuji. V dnešní době není obecně vůbec lehké vyznat se v tom, co je pro nás (a pro naši zahradu) prospěšné a co ne. Jsme masírováni protichůdnými informacemi. To je výzva dnešní doby.

Doporučené prvky přírodních zahrad nám mohou připomenou, kde je nahoře a kde je dole.

„Správnost informací se vám nepodaří ověřit intelektem. Jedinými spolehlivými kontrolkami pravdivosti je vaše tělo a srdce.“

„Naciťte se na to, zda to co na zahradě konáme, je v souladu s přírodou a zda to je v souladu s vámi jako člověkem. Některé vzorce kopírujeme, aniž bychom se nad nimi zamysleli a všimli si, že nejsou funkční.“

Čtyři pilíře přírodní zahrady

Blíže naťuknu čtyři témata, na kterých každá zdravá přírodní zahrada stojí. Čtyři pilíře, z kterých vše vyrůstá a roste: design (promyšlené uspořádání zahrady), pestrost, půda a voda.

1. Promyšlený design

Tvoření přírodní zahrady je především o spolupráci s přírodou, o pozorování, o naslouchání a o kreativním reagování na to, co příroda nebo já jako člověk potřebuji.

Hledám mimo jiné odpověď na otázku: „Co konkrétního by bylo užitečné změnit, aby se zahrada stala více samostatnou a mne se zjednodušila péče o ni?“

Konkrétním výsledkem takového pozorování stromu, ze kterého padá listí na trávník, může být design s trvalkovým záhonem. Listí bude pro příště padat přímo do záhonku, bude každoročně vytvářet nový mulč pro trvalky, který je vyživí a zároveň ochrání půdu před vysušováním.

Kvetoucí trvalky potěší moje smysly. Listí, které by přeci jen dopadlo vedle na chodníček, bude prvním větrem odfouknuto mezi trvalky, které je přidrží mezi svými suchými květenstvími až do jara. Už nemusím sekat trávník ani hrabat listí. Mohu sedět na terase, popíjet čaj, kochat se či meditovat.  Jednoduché, že?

www.ondrejbalek.cz

2. Pestrost 

Pestrost rostlinných druhů. Pestrost stanovišť. Pestrost živočišná.

Podpořte různé typy stanovišť: suchá, vlhká, slunečná a stinná. Vysaďte stromy, keře, trvalky. A zajistěte ubytování pro pomocníky z živočišné říše, kteří vám pomohou nastolit rovnováhu pomocí jejich druhové rozmanitosti.

V naší svažité zahradě máme především velké ubytovací kapacity v trvalkových záhonech, v suchých kamenných zídkách, které stavím z místních křemenců. V mulči a pod pomalu trouchnivějícími dřevěnými lavičkami přebývají střevlíci a další brouci. Střevlíci jsou ve svém stádiu larvy predátory likvidujícími slimáčí vajíčka.

3. Půda je poklad

„Pokud mluvím o přírodní zahradě, nemohu zapomenout na kompost, který je příkladem koloběhu, na kterém je založené celé fungování přírody.“

A pokud zmíníme kompost jsme u péče o půdu, kolem které se v přírodní zahradě všechno točí. K půdě přistupuji s maximální úctou. Chráním ji. Vytvářím ji. Podporuji půdní život. Pečuji o ni všemi dostupným trvale udržitelnými způsoby. 

4. Životodárná voda

Dalším příkladem koloběhu v zahradě je voda. Hospodaření zahrady s vodou můžeme ovlivnit víc, než se na první pohled může zdát.

Jednak platí, že čím kvalitnější půda, tím lepší je hospodaření zahradys vodou. Také lepšímu využití vody v zahradě pomohou pestré výsadby. Dalším důležitým prvkem je mulčování. Pak jsou tu možnosti terénních úprav, které souvisí s designem zahrady: budování teras či svejlů.

„Napadlo vás, že všechno souvisí se vším?“ … „Máte pravdu. Je to tak.“

A pak je tu téma využití vody z domácnosti. V naší zahradě využíváme veškerou šedou vodu z domácnosti. Dlouho to byla jediná voda, kterou jsme na zahradě měli k dispozici. Díky ní všechny nově vysazené keře přežily i velmi suchá léta. Teď už jsou keře samostatné a žádnou zálivku nepotřebují.

A konečně téma vody dešťové

„Po zkušenostech s horkými a suchými léty, jsme přidali do zahrady dvě velké podzemní nádrže na dešťovou vodu. S nimi se cítím mnohem uvolněněji.“

To je totiž tak. Někdy celé léto prší a je to s vodou pohoda. Jindy je však vody fakt nedostatek a studna vysychá. Mám v živé paměti léto, kdy jsme si na vlastní kůži zakusili, jak cenná voda je. Bylo to léto 2020, kdy v průběhu prázdnin spadlo z nebe sotva pár kapek. Voda nám každodenně vystačila na pití a vaření, krátká osprchování, jednu myčku nebo jednu pračku. A to bylo vše.

„Představte si, ze stojíte ve sprše a na své tělo nanášíte mýdlo. Uvnitř vás však svírá nejistota. Nemůžete si být jistí tím, že, když teď celí namydlení otočíte kohoutkem, ještě něco poteče.“

Pokud jsme se v některý den „rozjeli“ trochu víc, začaly blikat červené kontrolky. Voda došla. Mýdlo se nesmylo. Skleničku na pití jsme si nenatočili. Toho léta jsme se hodně naučili. Ohleduplnosti. Pokoře. Trpělivosti. Důvěře. A mnoho dalšího.

Mám ještě v živé paměti ty dešťové rituály, které toho léta naše děti vynalezly. Pokaždé, když se na obzoru objevily mráčky a ve vzduchu vysela naděje na bouřku, začaly tančit. Běhaly do kroužku, tančily jako divoši a zpívaly: „Nebe dej nám vodu… . Nebe dej nám vodu… .“

Vody si teď velmi vážíme. Tu dešťovou ze zásob v sudech i pod zemí využíváme na zalévání zeleniny, občasnou zálivku trvalek a na doplňování vody do koupacího jezírka. 

Dovětek

Shodou okolností, když jsem si urovnávala myšlenky pro tento článek a bloumala přitom po své zahradě, zastavila jsem se u dětí, hrajících si na pískovišti.

Ptám se jich: „Kluci, co tady dnes děláte?“

Odpoví nejstarší: „Zahradu.“

Ptám se dál: „A jakou?“

Nejmladší říká: „Normální.“

A prostřední dodá: „Takovou, jako ty.“

A to je okamžik, který mě naplňuje hlubokým smyslem. Pojďme opět do našich dětí vtisknout poselství, že přírodní zahrada je prostě normální.