Jabloň rostlá ze semínka je vzácností. Počkám si na ni nebo si pro ni zajedu na druhou stranu republiky. Neváhám. Stojí mi to za to.
Chci totiž jednou sedět na lavičce ve stínu nádherného stromu. Opřít se zády o jeho kmen a zakousnout se do voňavého jablka, které jsem si chvíli před tím utrhla.
O jaké jabloni sníte vy? Také o takové krásné, zdravé, která vytváří úžasnou atmosféru? O takové, na jakou jste jako děti lezly v sadu u babičky? Tak čtěte dál. Není totiž samozřejmostí, že vám taková vyroste ze stromku, který je běžně na trhu. Už jsem potkala dost lidí, kteří byli zklamaní, když po letech zjistili, že o jabloň, kterou mají doma se nikdy neopřou.
Jabloň je pro mě symbolem zahrady, odrazem koloběhu roku. A sladkobolné Seifertovy verše ve mně doteď vyvolávají vzácnou sentimentální náladu:
Nejprve zavoní růžové květy jabloní … a jakmile plátky okvětí ulomí se a odletí, jablíčko malé je tam hned …podzim pak podává jablka sladká, voňavá … jablíčka voní v zahradě …nastává zima … ale jaro přijde zas.
Zkrátka dávno předtím, než jsme si pořídili vlastní pozemek jsem věděla, že rozhodně chci jabloň. Dům se ještě stavěl. Zajeli jsme do zahradnictví a s povzneseným pocitem zasadili jabloň. Až později jsem zjistila, že takhle jednoduché to není, protože jsem si nekoupila jabloň podle mých představ, ale trpaslíka.
Později trpaslíka vylomil bagr, který k nám zabloudil od sousedů. Ouvej. No, což? Alespoň jsem dostala druhou šanci, jak přistoupit k sázení jabloně více vědomě. Ztratila jsem sice pár let, kdy MOJE VYSNĚNÁ JABLOŇ už mohla růst a sílit, ale správné informace se ke mně dostaly až později.
Realitou je, že v nabídce většiny zahradnictví a ovocných školek jsou ve valné většině jen jabloně, které znáte z intenzivních moderních sadů. Tam jsem jako studentka chodívala na brigády. A česalo se ze země. To byla výhoda. Žádné žebříky. A pak přijel traktor a postříkal všechny stromky podivnou mlhou. Střih, hnojiva, chemie. Bez toho všeho by totiž tyhle zakrslé stromečky nedokázaly přežít.
Zákrsek je ovocný stromek pěstovaný na více či méně škrtící podnoži s naroubovanou odrůdou. Odrůda se ze všech sil snaží dosáhnout velkolepé jabloňové romantiky, ale její kmínek neodpovídá velikosti přirozené jabloně. Nemá předpoklady k tomu, aby unesl velikou korunu.
Poznáte jej podle označení kódy M9, P60, M26 a podobně.
Navíc tyto kmínky špatně živí stromek, a tak trpí chorobami. Kořenový systém je nedostatečný a špatně zásobuje stromek vláhou, a tak neodolává suchu. Kořeny špatně kotví v zemi a větve nedokáží unést úrodu, a proto jej musíte podepírat jako invalidu. Zkrátka je nutné dělat bez ustání spoustu praktických úkonů. Zaléváte, hnojíte, stříkáte, okopáváte a stříháte.
Nikdy to nebude stromek, který promění klima a atmosféru zahrady v ráj, protože navzdory veškeré péči jeho životnost končí po 15 až 20 letech.
Pokud zákrsek není nic pro vás, tak hledejte jabloň na semenné jabloňové podnoži, tzv. semenáč. Pozor, nestačí vám, že prodejce označí stromek jako vysokokmen. To ještě nic nevypovídá o druhu podnože. Semenáč je stromek, který vyklíčil ze semínka a má předpoklady unést takovou jabloň, která je hodna svého jména.
Semenáčovou jabloň koupíte s největší pravděpodobností jako roční či dvouletý špičák. Někdy může mít již zapěstovanou korunku v určité výšce, a tím se ze špičáku stane čtvrkmen, polokmen či vysokokmen.
Sehnali jste? Blahopřeji. Máte jabloň na semenné podnoži. Můžete jej nechat růst úplně svobodně a nestříhat vůbec. Pokud však potřebujete volný prostor pod stromem pro pohyb po zahradě, prvních 5 let postupně odstraňujte dolní větvičky u kmene.
Korunku necháme volně růst až někde ve výšce kolem 170 cm. Přizpůsobte si vlastní výšce, ať se vám pod stromem jednou dobře žije. A tady na tom místě ve výšce dospělého člověka s řezem víceméně končíme.
Jabloň má svobodu a tvoří si přirozenou korunu. V případě nouze (kříží-li se některá větev nebo se vytvoří tzv. dvoják), či v případě nemoci (poškozená, nalomená větev) zasáhneme. Péče o jabloň na vlastních nohou končí tím, kdy ji vybavíte do života počátečním vkladem.
Při výsadbě ji dáte dávku kompostu a zařídíte, aby byla v podporující společnosti ostatních rostlin. Jabloň vytvoří spolu s vhodnými keři a trvalkami společenstvo, které se podporuje navzájem. Trvale udržitelný koloběh.
Tím máte hotovo. Jinak jen sklízíte a radujete se z nádherného stromu, a to po celá dlouhá desetiletí. Životnost takových stromů bývá až kolem 100 let.
„Pokud dáme stromu dobrý základ do života, roste samostatně, plodí výborná jablka a není potřeba neustálá péče ani pravidelný střih.“
Základ do života jabloně
A ještě přidám jeden bod navíc. Stejně jako ve všem je důležité nezapomenout na sebe. Stromy a celá zahrada jsou dokonalým zrcadlem toho, co se děje v našich životech a uvnitř nás samých. Naprosto transparentně a bez příkras ukazují, jak se věci mají.
Je třeba přijmout to, že každý děláme chyby a občas něco podceníme, nestihneme, pokazíme, zanedbáme. Ono se to projeví i na stromu. A možná nebude vše ideální. Nevyčítejme si to. Buďme laskaví nejen ke stromu, ale i sami k sobě. I my jsme součástí toho procesu. Zahrňme i sami sebe důvěrou, soucitem a láskou.
A teď se můžete svobodně a vědomě rozhodnout, zda pořídíte zákrsek nebo strom, který stojí na vlastních nohou. Rozdíl mezi jednotlivými možnostmi je opravdu veliký a je jen na vás, čemu dáte přednost.
Z mého pohledu má zákrsek smysl jen, když máte velmi malou zahradu nebo pokud si jej berete jako doplněk k ostatním stromům pro začátek, abyste i v prvních letech měli úrodu. Počítáte s tím, že jej budete mít krátce a mezitím dorostou hlavní jabloně, které nastupují do plodnosti o něco později. Zákrsky většinou rodí už druhý či třetí rok po výsadbě.
Všechny ostatní výhody jsou na straně semenáčových jabloní.
Jabloň rostlá ze semínka ve společnosti vhodných pomocníků, bude nejen nést chutná jablka a dávat stín ještě našim potomkům, přispívat k příjemnému klimatu v zahradě, ale bude nám dělat radost i svou krásou a vznešeností.
Děkuji Vám, Petro, za krásně a odborně napsaný článek. Zejména závěr, kde píšete o laskavosti k sobě, pokoře a lásce, se mně velice dotkl. Jsem moc ráda, že píšete.
Peta
Děkuji, Peto, za milý komentář. Taková slova mě motivují psát dál.😍 Ono s tou laskavostí… Pokud člověk do soucitu a lásky nezahrne i sám sebe, tak to prostě není úplné. Myslím, že především my ženy máme tendence pečovat o všechno a všechny kolem, ale na sebe mnohdy zapomínáme. Tak nás to učili…. Jenže to prostě není dlouhodobě udržitelné. Takže odteď jak k jabloni, tak k sobě :) Petra