Kochám se krásou, kterou jsme spolu s přírodou ve společném tanci vytvořily. Ani nezáleží na tom, jaké je roční období. Zda právě převládá zlatavá barva travin, či kvetou tulipány, je ve vzduchu cítit opojná letní vůně bylinek, anebo se právě barví listy do podzimních barev a dozrávají jablka.

„Každý den se kochám tou krásou.“

Neustále je na co se dívat, co obdivovat, na co se těšit, co ochutnávat a čím se nechat sytit. Sytit na všech úrovních.

Když si ovšem vzpomenu na naše začátky tady na zahradě, zalije mne vlna dávného zoufalství: Ta krásná louka, kterou jsme si před rokem kupovali, ten krásný kousek země je, přes veškerou snahu ochránit úrodnou půdu, zdrancovaný stavební činností. Kolem rostou další domy a tlačí se na nás. Hukot bagrů.

Potřebujeme nutně zasít trávník, zasadit stromy, vytvořit si soukromí, vyřešit hluk ze sousedova tepelného čerpadla, co víc hluk z vlastního čerpadla! V novém domě jsou ještě naléhavější věci na řešení, k tomu maličké děti, nevyspání a práce, která nebaví. Na zahradu není čas ani energie. 

Přesto, když děti usnou, pouštím se do zoufalých výpadů ven. Pořešit to nejpalčivější. Tak, abychom alespoň nechodili v bahně, vysadit pár keřů do živého plotu.  Je to boj.

Rozhodli jsme se v této fázi, že si necháme poradit od zahradní návrhářky. Ovšem v té době byly v kurzu ještě sterilní bezúdržbové zahrady. A brzy bylo jasné, že se s paní architektkou nesejdeme.

Já chtěla živou zahradu, plnou barev, plodů a vůní. A tak jsem se pachtila sama, hledala a postupně jsem si ujasňovala, co chci. Někdy v té době, psal se rok 2013, se mi do rukou dostala dnes už legendární kniha EKOZAHRADY od Jaroslava Svobody.  To byla trefa do černého! To byla úleva! Mé srdce plesalo, že pro mne existuje cesta, se kterou jsem v souladu.

Základní kostru zahrady jsem si navrhla podle postupů, které jsem se naučila z knihy. Vysadili jsme první stromy a keře do živých plotů. A toužila jsem ještě po záplavě květin, které by doplnily náš zahradní systém o bylinné patro. Věděla jsem, že bych tak podpořila permakulturní, tedy trvale udržitelné koloběhy v zahradě.

V té době bylo pro mě bylinné patro však příliš velké sousto. Neustále jsem kojila a pečovala o miminka. První trošku odrostlo a narodilo se druhé a o chvíli  později i třetí. Zvládla jsem každé jaro zamulčovat keře a pak už jen pozorovat, jak se přírodě daří beze mě. 

„Permakultura spočívá v pozorném a zdlouhavém pozorování, nikoliv v bezmyšlenkovité a zdlouhavé práci.“ Bill Mollison

Bill Mollison, zakladatel permakultury, by ze mne měl radost. Jenže pravdou je, že jsem se stala tenkrát pozorovatelkou z donucení. Já bych tak nořila své ruce do hlíny, ale neustále po zahradě znělo: „Mamí, mamíí...“. A já padala do pasti zoufalosti a netrpělivosti.  Navzdory všemu proces mé vnitřní proměny započal.

Začala jsem se učit vnímat zahradu. Byla jsem překvapená, že dokážu vidět, co by to místo chtělo a že když to zrealizuji, tak to vypadá dobře. Každou volnou chvilku jsem byla na zahradě. Z mých miminek se začali stávat malí zahradníci a mne se začaly uvolňovat ruce.

Nastalo období dost velkého experimentování s trvalkami, jejich barvami, strukturami.  Dost jsem sázela a taky přesazovala. Postupně jsem ukrajovala z trávníku a přidávala trvalkové záhony.  A abych nezapomněla, neustále jsem něco sázela a přesazovala.

„Nořila jsem se do kreativního vyživujícího procesu a ocitala se mimo prostor a čas."

Tvoření zahrady mne celou pohltilo a já chtěla jít více do hloubky. Prostudovala jsem další stohy knih a vyrazila za těmi nejlepšími učiteli. 

Nadchnul mě permakulturní přístup Seppa Holzera, Martina Crawforda a Jaroslava Svobody. Učila jsem se i od skvělého zahradního architekta Ferdinanda Lefflera. V kouzlení s trvalkami mě o ohromný kus posunul Piet Oudolf, Henk Gerritsen a srdcař Jan Nussbauer.

Posbírala jsem si inspiraci z širokého spektra a použila to, co je v souladu se mnou, s mými vlastními zkušenostmi, potřebami a mým estetickým cítěním.

Pak jsem si sedla ke stolu, vzala do ruky pastelky a přenesla všechny své zahradní vize na papír. Vznikl celkový ucelený koncept naší zahrady s ohništěm, s pergolou, s jezírkem, se záhonky a skleníkem, se stromy, keři a  trvalkami a také cestami.

Prostě se vším, co už jsme na zahradě měli a co jsme ještě jako rodina chtěli mít. Věnovala jsem tomu ten čas, i když velká část zahrady už v té době byla hotová. Návrh designu naší vlastní zahrady se stal takovou mojí bakalářskou a později i pomyslnou diplomovou prací.

“Petro, hodně velká paráda ta vaše zahrada. Naprosto vážně: takhle by vám to těžko kdokoliv jiný navrhnul… “  Ferdinand Leffler

Přišla naprostá jasnost a obrovský elán do další realizace. A najednou šlo všechno s neuvěřitelnou lehkostí a my během jednoho jara udělali víc než za několik předchozích let dohromady.

Vysadili jsme s dětmi spoustu dalších trvalek a s přáteli jsme zrealizovali mlatové cestičky vlnící se zahradou.  To během jednoho roku vyneslo zahradu zase na další vyšší úroveň.

Souběžně s mým intenzivním studiem a budováním na vlastní zahradě jsem začala dostávat první zakázky. Přátelé, známí a kamarádi mých přátel se ozývali, ať jim navrhnu trvalkový záhonek či rovnou celou zahradu.

Mohu bez nadsázky říct, že celý vesmír se spojil a postrkoval mě dopředu. A to hned od prvního okamžiku, od prvního nesmělého krůčku, dokonce od první myšlenky či možná od prvního vyslyšeného impulzu.

Vědomí toho, že v tom VELKÉM (S)NOVÉM nejsem tak úplně sama, mi pomáhalo překonat počáteční výzvy, pochybnosti, strachy a nejistoty. A že jich bylo!

Moje osobní cesta k tvoření zahrad  byla intenzivní a nádherná, vše zapadalo přesně na svá místa. Odcházelo to staré a přicházelo nové, přesto povědomé.  Můj nový život mne vítal slovy: "Tak konečně jsi tady. Vítej doma!"

Navrhuji zahrady přírodní, kvetoucí a jedlé. Zahrnuji do návrhů permakulturní principy. Umožňuji zahradě, aby sytila své lidi na všech úrovních. Zároveň kladu velký důraz na estetiku zahrady, protože v tom vidím hlubší smysl.

Plním zahrady ovocnými stromy a spoustou jedlých keřů. Zároveň však do zahrady vkládám stromy lesní pro jejich atmosféru a přidávám keře kvetoucí a vonící.  A ohniště, a jezírko a pergolu a vše po čem opravdu toužíte. To vše doplňuji trvalkami, obaluji trvalkami a vylaďuji trvalkami.

Fascinuje mne, jak dokáží proměnit zahradu v prostor, který člověka povznáší. Okouzluje mne, jakou dynamiku vnáší do zahrady dobře promyšlený trvalkový design, jak se během jediné sezóny proměňuje a mnohokrát vás potěší novými květy, překvapí vzájemně se doplňujícími strukturami a zapůsobí svými barvami.  A zároveň láká také motýly, včely, čmeláky a všemožné další živáčky.

A protože tu krásu musíte mít na své zahradě i vy, ráda se s Vámi podělím o mé vědění a cítění. Tipy jak začít s květinami najdete v mém eBooku zdarma, kde vám představím 11 mých vůbec nejoblíbenějších trvalek prověřených v drsných podmínkách mojí zahrady.  Uvidíte, že tyhle krásky dovedou rozzářit i vaši zahradu.

A pokud chcete jít ještě dál a vytvořit si váš osobitý kvetoucí ráj, který bude kvést od jara do zimy, ráda vás provedu tvořivým procesem, který sám o sobě je velmi léčivý. Kouzelný kvetoucí záhonek vás i vaši zahradu oživí a vyživí na mnoha úrovních.

Ať vám kvete každý den!