ZAHRADA PĚTI KOUZEL

Pokud mluvím o mojí zahradě, myslím tím naši. Žijeme na ní s mým mužem, softwarovým mágem a třemi synky, hraničáři a zbojníky. Taky s kočkami, ježky a mnohými dalšími živáčky.

Naše zahrada si bzučí a vrní na severozápadním kopci pod brdskými hřebeny ve výšce 378 m n. m. Pro pěstování nikterak ideální podmínky ve spojení s hutným jílem v podloží a silnými větry od západu. Pro kochání se krásným výhledem do údolí Berounky a na západ slunce značka ideál.

Náš prostor má zhruba 1400 m² a na několika z těch metrů stojí naše dřevostavba, která je inspirována padlým kusem stromu v lese. Fakt. :)  Dům je přízemní stavbou a mne opravdu baví jeho skvělé propojení s venkovním prostorem. Příroda je na dosah ruky z každé místnosti. Páteří zahrady jsou vlnící se cestičky, které člověka provedou trvalkovými výsadbami až k jezírku.

Dole na severu je největrnější místo s nádherným výhledem do volné krajiny. Pro to dechberoucí panorama tady nejsou žádné mohutné větrolamy, jen menší chráněná zákoutí. Značně nám s větrem pomáhá výsadba u souseda. Ač jsme v začátcích byli zoufalí z každé dřeviny ohrožující náš široký rozhled, teď oceňujeme, že je vítr zpomalen. Výhled je rozdělen na několik průhledů, vkusně orámován zelení. 

Mimochodem výhled možná řešíte i vy. Koupili jste si pozemek na krásném místě a chcete si zachovat rozhled, rozhodně ne méně, než plných 360 stupňů. Je to přirozené a časté. My jako současní lidé svázání společností prostě chceme cítit prostor. Ne všichni pochopitelně, ale já osobně to tak třeba mám. 

Přesto vysazuji i stromy, které můj prostor učiní pestřejším a zajímavějším, promění svět z 2D do 3D. Vůbec nevadí, když se některá z vyšších dřevin ocitne i v části výhledu a promění jej v obraz s větší hloubkou. Věrte mi, že o nic nepřijdete, ale získáte!

Ohniště je schované. Záda mu tvoří vysoký divoký živý plot a pomalu obrůstá trvalkami. Oheň rozhodně do zahrady patří a ohniště je hned druhým nejoblíbenějším místem našich dětí po jezírku. To máme jezírko, ohniště a pak koruny stromů a velkých keřů.

V horní části, chráněné před větrem, rostou ovocné stromy: třešně, jabloně, slivoň a broskvoně. Na nejvlhčím místě zahrady, přesně tam, kde se nám během déletrvajících dešťů vyvrátila jeřabina, vzniká tůňka. Chystáme se na skleník a terasovité záhonky. Nejvíce se teď však těším na to, že rozšířím guild pod jabloní. Co to je takový trvalkovojedlý guild pod ovocným stromem a jak vypadá vám povím v některém dalším článku. 

Má zahrada je stálým prostorem pro mou kreativitu, pro experimentování, pro totální ponoření se do tvorby, ale také prostor pro odpočinek. Tomu poslednímu se musím vědomě učit. Pomáhají mi k tomu lavičky a křesílka rozmístěné porůznu na slunci i ve stínu.

Tvorba, která mne baví asi úplně nejvíc, je ta kolem trvalek. Nejdříve to byly tanečky s barvami a později jsem zjistila, že minimálně stejně důležité jsou vzájemné kombinace jejich struktur a textur. A není to jen o trvalkovém záhonu, ale o uceleném zapojení květin do celé zahrady. Bylinné patro zahradu zvláštním způsobem oživí.  A ta celistvost a živost uzdravuje i lidi, které v zahradě žijí a alespoň trochu se tomu otevřou :)

Kvetoucí trvalky mne fascinují svou něžností, tím jak se neustále proměňují. Traviny, které mám také moc ráda, mi zase připomínají lesní atmosféru. Ten pocit, kdy vyjdete z hlubokého lesa na paseku zalitou sluncem, kde to voní a hřeje.

Právě spojení kvetoucích trvalek, okrasných travin a jarních cibulovin mi přijde geniální. Máte se na co koukat po celou sezónu. Na jaře tulipány, poté šalvěje, rdesna a na podzim sasanky, něžné princezny a nenahraditelné astry. V zimě traviny, které skvěle kontrastují třeba s tmavě zelenou barvou borovic nebo bílou kůrou bříz.  

Každý očekává od zahrady něco jiného. Někdo hodnotí kvality zahrady podle množství zavařenin ve spíži a plných polic ve sklepě. Jiný podle dokonalosti trávníku. Další podle krásy a estetického dojmu. Pro mne je důležitá ta estetika, ale také přirozenost, smysl a hloubka.

Naše zahrada má krásu trvalek, zeleninové záhonky, hodně jedlých keřů (rybízy, maliny, angrešty, ostružiny, jostu, arónii, dřín, hlošinu, zimolezy kamčatské a malou keřovou moruši, také lísky a málem bych zapomněla na výborné a krásné muchovníky), několik ovocných stromů a také ty lesní.

Snažím se, aby vše co se u nás děje, bylo co nejvíce v souladu s přírodou. Popravdě nesnažím, já to tak nějak v sobě mám přirozeně. Nenapadlo mne ještě dosud hubit mšice vyhřívající se na větvičce. Nehubím a nepoužívám chemii. Vím, že beruška už je na cestě. Naše zahrada je ekologická a z velké míry trvale udržitelná. Vše, co zde vyroste, se i využije.

"Proč právě přírodní zahrada?", ptáte se. Mne to tak dává největší smysl. Zalévají mne vlny blaženosti, když mohu využít zdroje, které nám prostor nabízí. Postavit zídku z kamenů, kterých je tu hojnost. Nadělat si štěpku a dřevěnné uhlí z vymýcených špendlíků. Sázet stromy i pro potomky, krásné a plodné vysokokmeny. Vím, že je to tak dobře.

Dnes jsem vás jen chtěla pozvat na krátkou návštěvu k nám a nechat vás nasát atmosféru. Jsem ráda, pokud se vám návštěva líbila a něčím jste se inspirovali. A pokud ne, nevadí, alespoň jste si vyjasnili, že tohle není vás styl, a jste tak blíž k té vaší osobní představě o ideální zahradě. Vyjasnění si našeho záměru, naší představy, našeho stylu je jeden z nejdůležitějších kroků k vlastní krásné zahradě.

Inspirujte se obrázky, ale hlavně se ptejte sami sebe a poctivě si odpovídejte. Pětadvacet otázek, které kladu klientům na první schůzce, nám vyjasní mnohé během velmi krátké doby.